Kdosi moudrý už kdysi dávno řekl, že „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Jenže my jsme to v Aši tak z 90ti procent vyvrátili. Skoro jako bychom si vzali kopírák a psali stejné výsledky utkání jako v 1. kole baráže. Zase pršelo (tentokrát byly jen 4 stupně teploty) a zase jsme po prvních dvojicích a trojicích remízovali 2 : 2. Zase jsme prohráli singl a srovnali následující trojkou na 3 : 3. A zase to bylo tak všechno, co jsme uhráli – jako před 14ti dny.
Rozdíl byl v tom, že tentokrát nám „bouchla“ první trojice (Pavelka, Doležel, T. Miklík), která neuhrála ani set, kdežto druhá trojice (Ertelt, Šlézar, O. Miklík) vydřela dvě vítězství 2 : 1.
Zajímavé rozuzlení singlu vymyslel Tomáš Miklík, když rozhodující podání za stavu 9 : 9 ve třetím setu dal do autu ... :-). A když jsme ve dvojicích vyhráli jen jednu ze tří, nebylo moc co řešit. V celém utkání se mi nejvíce líbila hra ašských „starších pánů“ (Hlaváček, Čermák, Kubín), kteří jak ve dvojkách, tak ve trojicích hráli skvělý nohejbal a táhli své spoluhráče k celkovému vítězství.
Zaklepali jsme na bránu 1. ligy, ale nestačilo to, i když to bylo dost důrazně. Z baráže si odnášíme vítězství na zápasy 11 : 10, které se nám ale nepočítá. Úsilí celé sezony přišlo vniveč, protože jsme nedokázali zdolat výhodu domácího prostředí celku vyšší soutěže, danou mu systémem baráží. Je to určitě k zamyšlení a myslíme si, že nejen pro nás ....
Jiří Pavelka